Světový energetický kongres (WEC) 2013

Čtvrtý den jednání

Poslední den jednání podle zveřejněných zpráv už byl poměrně chudý na nové informace, komentáře webových stránek se omezují na charakteristiku diskusí pouze k osmi tématům.

Problematice Smart grid byla věnovaná informace předního organizátora této problematiky v Koreji, společnosti KEPCO, která pro tuto oblast zpracovává nové podnikatelské modely a zabezpečuje široký pilotní program SG na ostrově Jeju. Připomíná zamýšlený budoucí dvousměrný charakter proudění energie v těchto sítích budoucnosti, doplněných o inteligentní operační systémy. Plán KEPCO je investovat do této oblasti cca 25 mld USD do roku 2030 a to převážně ze soukromého sektoru, při podpoře vlády ve výši něco přes 10%. Tento záměr si ovšem vyžádá zvýšení cen elektřiny, což se pochopitelně setkává s odporem spotřebitelů, kteří preferují dosavadní cesty energetiky.

Podle zástupce Švýcarska výstavbě SG by měla předcházet diskusi o přínosech pro spotřebitele, které nebudou spočívat pouze v ekonomické oblasti, ale také přenosu pocit uspokojení mj. z pocitu udržitelného charakteru spotřeby (!). Podle zástupce Energy and Utilities Global Industry (US) přínosy zahrnou spolehlivost, komfort, dokonalé služby a klid v duši. Analýza dat, získávaných ze SG dovolí nabídnout vysoce individualizované služby. ¨

Podle zástupce Global Smart Grid Federation ve světě  je ve stadiu řešení na 500 projektů SG; federace se chce poučit z jejich úspěchu i problémů.

Pozornost byla věnovaná opatření energie pro více než miliardu chudých, dosud bez této služby. Cíle tzv. hnutí SE4ALL (Sustainable energy for all) se však podle zástupce IEA zdají „těžko polapitelné“.  V mnoha případech je řešení navíc spojeno s prosazením „černé energie“ namísto očekávané zelené, spočívá na užití uhlí. Je však nemožné vyloučit nejchudší spotřebitele z finanční podpory při nesplnění podmínky užití energie výhradně zelené zvláště proto, že tato je dražší, než ta tradiční. Představitel společnosti Edison řešení vidí v uplatnění jaderné energie. Přes nasazení uhlí jako zdroje však energie pro chudé znamená v porovnání s dosavadní situací zanedbatelné zvýšení emisí CO2.

Užití biopaliv se ukázalo rovněž jako citlivé, kontroverzní téma, biopaliva a se považují často za ekologicky neudržitelné, a ekonomicky málo životaschopné. Příklad USA dokazuje, že produkční cyklus biopaliv na bázi kukuřice vede k emisím CO2 porovnatelným s fosilními palivy. Navíc produkce etanolu vede ke zvýšení cen na trhu potravin, zejména v Latinské Americe, kde jsou obiloviny významnou součástí stravy. Podle zástupců WEC pro Afriku však řada afrických zemí dovede biopaliva produkovat efektivním způsobem. Tyto mohou řešit problémy nedostatku energie zejména ve velmi vzdálených oblastech.

WEC v celém průběhu Kongresu přichází se svými poznatky, v závěrečný den zástupci WEC exponovali známé návrhy indikátorů udržitelnosti a výsledky odpovídající studie 129 zemí. Podle WEC užití těchto indikátorů může napomoci při zdokonalování energetické strategie jednotlivých zemí.

Rusko v referátu ROSNEFT s ohledem na své bohaté energetické zdroje, otevřenou a stabilní politiku a daňový systém osvětlilo možnosti své masivní podpory světové energetiky. Zahájilo podporu těžby v těžko dostupných hlubokých podmořských nalezištích.

Vášnivá diskuse se rozvinula kolem oblíbeného tématu WEC, energetického trilematu, připomeňme, že znamená vnitřní rozpory v úsilí o současné řešení energetické bezpečnosti, sociální rovnosti (v přístupu k energii) a ekologické udržitelnosti. Autoři nazvali svůj příspěvek „Dilema trilematu“.

Zástupci ministerstev Indie a Saudské Arábie obhajovali myšlenku poskytování levné energie chudým, zatím co partneři z rozvinutých zemí je varovali před zkreslováním působení trhů dotacemi. Indie obhajuje odpovídající intervenci státu s poukazem na současný vliv chudoby a importní závislosti a současný záměr vlády, připojit k sítím rozsáhlé oblasti venkova. Zástupce Saudské Arábie vidí potřebu levné energie nutné i z pohledu potřeby energeticky náročné klimatizace. Jeho přístup kritizuje švýcarský odborník: má pochybnou hodnotu klimatizovat energeticky málo účinné budovy málo účinnou klimatizační technikou! Uruguay hledá v těchto směrech kompromisy, usiluje o státní podporu rozvoje energetických zdrojů avšak při omezení úlohy státu a zatraktivněním energetických investic pro zahraniční investory. Závěry jednání vyústily v myšlence, že jednotlivé oblasti světa budou preferovat rozdílné složky trilematu v závislosti na dosaženém stupni ekonomického rozvoje. Je nutno vzít na vědomí, že přes rychlý ekonomický rozvoj 70 % populace Afriky nemá přístup k elektřině, pouze 1% afrického venkova je elektrifikováno. Podle Uruguaye 1,4 mld obyvatel Země nepřekonala životní podmínky středověku. Blackouty a  „brownouty“ (pokles napětí o více než 20 %) jsou typické pro celou Indii.

V závěrečný den zasedání Kongres pozdravil generální tajemník OSN Ban Ki-Moon. Vyjádřil naději, že do roku 2030 se podaří opatřit energii pro každého obyvatele zeměkoule energii, která představuje „zlatou nit“ propojující ekonomický růst, zdravé životní prostředí, sociální rovnost a příležitost pro každého. Poznamenejme, že Ban Ki-Moon je autorem známé myšlenky, zajistit energii pro každého a ve výhledu zdvojit hodnotu energetické účinnosti i podílu obnovitelné energie v energetickém mixu.

Jaký byl, co přinesl Kongres 2013 ?

Na odpověď ještě budeme delší dobu čekat. Pokud jde o informační politiku Kongresu, o otevřenost k energetické veřejnosti světa je v porovnání s předchozím Kongresem (Montreal 2013) obrovským krokem zpět.

Montreal umožnil zájemcům, každému řadovému energetikovi být virtuálním účastníkem jednání, průběžně ho zásoboval maximem dosažitelných informací. S každým dnem jednání se na webových stránkách objevovala plná znění všech vystoupení (obvykle ve formátu ppt). Paralelně byly zpřístupněny texty všech referátů (pdf, word), zaslaných k jednání Kongresu. Den co den byl doprovázen obsáhlými informačními bulletiny (Newsletters), které zachycovaly nejdůležitější momenty daného dne, byly doplněny zajímavými anketami, poznámkami předních odborníků. Speciálně byly zdůrazněny úvodní referáty předních představitelů světové energetiky i závěry Kongresu. Montreal znamenal oproti předchozím Kongresům mimořádný pokrok, informace z těch dřívějších se dostávaly k zájemcům ex post na CD nebo později na flash-disku.

Daegu nabídl řadovému energetikovi minimum informací. Jediným zdrojem informací o průběháu Kongresu byly poměrně všeobecné tiskové zprávy (News releases), které shrnovaly denně poznatky z cca 10-12 diskusních témat. Do kategorie informačních bulletinů (Newsletters) nepřibyla žádná nová informace, beze změny zůstaly „Brožury“ a „Problémy energetiky“, které alespoň teoreticky slibovaly nové poznatky.

Nejvážnějším zdrojem informací tak zůstaly rozsáhlé publikace WEC (energetické zdroje, rozvojové scénáře, indikátory udržitelnosti), které Rada představila na zasedání, i ty s určitými omezeními. Pokud si je otevřete na webu WEC, můžete si je prolistovat, ale běžnými prostředky je pro další studium neuložíte, maximálně po jednotlivých stránkách. Že by se i Rada uzavírala širšímu světu energetiky a výsledky jednání vyhradila pouze pro 6000 platících delegátů?

Třetí den jednání

Třetí den jednání Kongresu patřil dosud k nejzajímavějším. Nás, Evropy, se týkala diskuse na téma evropské integrace. Stručně řečeno, její obsah lze shrnut ve třech bodech: 1) cíl, dosáhnout rokem 2014 integraci evropských energetických trhů je nereálný, 2) integrace vyžaduje „re-nacionalizaci“ energetických politik, 3) Evropa by měla nově projednat dlouhodobé kontrakty s dodavateli energie.

Evropa se bezpochyby nachází na přední linii úsilí přechodu od národně orientovaných systémů k regionálnímu. Integrace trhů elektřiny i plynu byla plánovaná k roku 2014, ale nedávné posuny politiky některých zemí tento termín zpochybňují, na řešení čeká značný počet politických i ekonomických problémů.

Unilaterální rozhodování působí proti trhu, konstatoval zástupce ČR, viceministr MPO Pavel Šolc. Příkladem jsou mimořádně vysoké dotace OZ i odstoupení SRN od jaderné energie, které ohrožuje jeho energetickou bezpečnost. Neočekávané politicky orientované změny energetické politiky některých zemí působí proti prohlubování integrace. S ohledem na tyto neurčitosti v regionálních systémech scházejí nezbytné investice.

Dosažení plné integrace sítí bude vyžadovat snížení závislosti na zahraničních dodavatelích, míní zástupce Itálie. Posílení vyžadují vlastní zdroje i infrastruktura sítí. Jsme na křižovatce, vyžadující jasné rozhodnutí, ale nikdo neví jak je sektor energetiky schopen zatraktivnit investice.

Pro další postup je čas rozhodující, vyplývá z diskusí, a jestliže se členské státy Evropy nedokáží dohodnout jak energetické soustavy integrovat, jednotlivé vlády budou nadále odkázány na improvizaci. Přitom např. UK se už letos potýkalo s poruchami dodávek plynu.

Zajímavá diskuse se rozvinula nad problematikou jaderné energie na téma: skončila její renesance? Podle generálního ředitele Agentury pro jadernou energii OECD jaderné elektrárny některých zemí byly po nehodě ve Fukushimě odstaveny pouze z politických důvodů. Vskutku, jaderný program vyžaduje podporu politicky i sociální sféry. Dalšímu rozvoji JE brání i probíhající ekonomické krize, jaderný program je tak nyní atraktivní převážně pro rozvojové země. Společnost Westinghouse reagovala na nebezpečí podobná událostem v Japonsku po svém, její reaktory mohou nyní dlouhé dny pracovat v režimu dochlazování bez vnějšího zdroje. Jejich modulární stavba přináší další výhody, mimořádně se zkrátila doba výstavby, namísto někdejších 10 let, od prvního betonu pro první výrobu elektřiny vystačí s 39 měsíci!

Jaderný program znamená energetickou bezpečnost, zaznělo v diskusi. Ústup od jádra a přechod k OZ ve skutečnosti znamená vyšší uhlíkovou stopu, kterou způsobnuje nezbytnost jejich zálohování v tepelných elektrárnách (viz SRN). Podle expertů UK je jaderná energie základem dlouhodobé rovnováhy. O tuto formu energie se opírají též Emiráty, které usilují o krytí 25 nároků na elektřinu jadernou energií, což znamená také snížení emisí CO2 o 12 mil t/rok, jaderné elektrárny jsou spolehlivé, udržitelné a přízniví pro životní prostředí. Mimochodem, v průběhu jediného letu z Abu Dhabi do New Yorku absorbuje cestující více radiace, než při dlouhodobé práci na jaderné elektrárně

Na zasedání se diskutovaly výsledky další rozsáhlé studie WEC “World Energy Perspective: Energy Efficiency Policies”, týkající se energetické účinnosti, zpracované v spolupráci s ADEME, Francie.  Studie se opírá o analýzu situace v 85 zemí, které reprezentují 90 % energetické spotřeby. V řadě z nich se věnuje této otázce značnou pozornost, avšak tempo zvyšování účinnosti se v poslední době zpomalilo. Studie v závěru navrhuje 9 opatření pro danou oblast:

• Ceny energie by měly odrážet reálné náklady zásobování, spotřebitel by měl dostávat správné cenové signály
• Spotřebitel ke svému informovanému rozhodování potřebuje informace
• „Smart“ účtování představuje významný potenciál energetických úspor
• Podpora investic spotřebitelem vyžaduje inovativní finanční nástroje
• Měla by se ověřovat kvalita energeticky účinných spotřebičů a služeb
• Regulace by se měla náležitě posílena a regulárně zostřena
• Chování spotřebitele by mělo být prověřováno a oslovováno, zvláště ve vztahu k rostoucí závislosti na IT
•  Je nezbytné monitorovat tendence vývoje energetické účinnosti s ohledem na možnost ocenění reálného vlivu takto zaměřené politiky
• Měly by se posílit podpora energetické účinnosti mezinárodní a regionální spoluprací

Za mimořádně pozoruhodné lze považovat obsáhlý „klíčový projev“ Olivera Joe, ministra přírodních zdrojů Kanady.  Zabýval se i problémy energetiky Asie, ale podstatnou část věnoval ekonomickému postavení a energetice své země.

Připomenul, že podle posledního summitu G-20 (Petrohrad) Kanada je ze zemí G7 v nejlepší fiskální posici a je na nejlepší cestě dojít v r. 2015 k vyrovnanému rozpočtu.

Zevrubně charakterizoval kanadskou energetiku, která usiluje o krytí spirály rostoucí spotřeby ekologicky maximálně udržitelným způsobem. Je bohatá na zdroje, disponuje třetími největšími světovými zásobami ropy, je na pátém místě pokud jde o těžbu zemního plynu, je druhým největším producentem uranu, je třetí, pokud jde o výrobu vodní energie. 77 % výroby elektřiny pochází ze zdrojů prostých emisí, nezanedbatelnou úlohu mají v tomto směru i osvědčené jaderné elektrárny typu CANDU.  

Kanadu lze považovat i za vedoucí sílu ve využití obnovitelných zdrojů a dalších čistých energetických technologií včetně CCS, biomasy a větrné energie. Dramaticky se snižuje aplikace uhlí, byla zavedena nová progresivní regulace sektoru ropy a plynu a nové emisní standardy osobních i užitkových vozidel. Za příkladný považuje přístup kanadské vlády ke společnostem ve vlastnictví státu.

Závěrem svého vystoupení Oliver Joe zdůraznil hlavní myšlenku letošního Kongresu: je nanejvýš naléhavé zajistit energii pro budoucnost už dnes. Ne příští týden, ani měsíc. Tím méně kdesi ve vzdálené budoucnosti. Kanada bude v tomto úsilí důvěryhodným partnerem!

Druhý den jednání

Informační politika letošního Kongresu nenabízí pro širokou energetickou veřejnost mnoho zajímavého, jediným zdrojem poznání jsou poměrně stručné tiskové zprávy, shrnující vystoupení a navazujícím diskusi k některým tématům.   

Jednání druhého dne bylo podobně jako v den první, soustředěno na globální problémy světové energetiky. Za zmínku stojí především vystoupení zástupců WEC ke zprávám „World Energy Trilemma: Time to get real – the agenda for change“ – Energetické trilema světa – nastal čas programu změny a „World Energy Resources 2013“ – Energetické zdroje světa. První z publikací, které lze z netu stáhnout, obsahuje mj. desetibodový akční plán, navržený WEC k dalšímu postupu. Má tyto body, jejichž realizace by měla vést k udržitelné budoucnosti.

1. Připojit řešení energetického trilematu k národním programům
2. Zajistit vedení programů a budování konsensu
3. Zdokonalit dialog se strůjci energetické politiky
4. Prohloubit vztahy s finanční komunitou
5. Minimalizovat rizika energetické politiky a regulace a zajisti optimální alokaci rizik
6. Adaptovat postupy založené na trhu k ocenění uhlíku a k podpoře investic
7. Vytvořit transparentní, pružné a dynamické rámce oceňování
8. Stát se hnací sílou (zelené) liberalizace
9. Reagovat na potřeby posílení výzkumu, vývoje a demonstračních projektů
10. Podpořit propojení před-komerciálních iniciativ průmyslu, včetně včasných velkorozměrových demonstrací a užití

Náročnost takto pojatého programu v národním i mezinárodním měřítku je ohromující.

Tyto i navazující analýzy, týkající se např. problematiky financování rozvojových programů, se převážně opírají o rozvojové programy definované WEC pod názvy Jazz a Symphony. Zatím co náročný program Jazz přepokládá rozvoj na základě respektování individuálních potřeb spotřebitelů a odpovídajícího ekonomického rozvoje, podstatně skromnější program Symphony usiluje o environmentální udržitelnost a širokou mezinárodní koordinaci energetické politiky.

Dodejme, že program Jazz předpokládá nárůst energetické spotřeby do roku 2050 o 61 %, program Symphony se má spokojit s nárůstem všeho všudy o 27 %. Krytí spotřeby předpokládá analogické rozdíly v podílu OZ, 20, resp. 30 %, hlavním zdrojem ovšem zůstává v obou verzích rozvoje fosilní palivo 77, resp. 59 %. Výrazné rozdíly se předpokládají v oblasti paliv pro dopravu. Jazz počítá především s tradičními konvenčními palivy s nárůstem o plných 100 % a s určitým přechodem k užití zemního plynu, Symphony předpokládá nárůst pouze 20 %, užití biopaliv a elektřiny.

Je zjevné, že k takto rozdílným výsledkům, zejména k udržitelné strategii Symphony, lze dospět pouze důslednou realizací nejen energetické politiky, ale především politiky ekonomického rozvoje, promyšlenou regulací apod. za široké podpory veřejnosti. Vztahy energetika/veřejnost, nelehká komunikace mezi nimi, mají ovšem pro budoucnost zásadní význam.

Za zmínku stojí pozornost věnovaná financování energetických projektů, zejména elektrizace a to hlavně v zemích, trpících nedostatkem energie, pod zorným úhlem poznání, že „nejdražší elektřina je žádná elektřina“  - plamen svíčky představuje „spotřebu“ 10 kWh/hod. Finanční náročnost dalšího rozvoje je ovšem nepředstavitelná.

Základem dalšího rozvoje by měly být strategické inovace a rozvoj technologií, užití nových tradičních i nekonvenčních depositů energie však je spojeno s výraznými riziky. Budoucností energetického zásobování je přesto značný potenciál břidlicového plynu, roponosných břidlic a možná i hydrátů metanu.

Oblast elektřiny byla v jednání dotčena zajímavým projektem asijské “supersítě“, která by měla propojit území Číny, Mongolska, Japonska, Jižní Korey, Ruska a potenciálně i Severní Korey – poslední země však představuje pro realizaci obrovský otazník.

První den jednání

K prvnímu dni jednání (14.10) WEC Světová rada vydala zajímavé prohlášení. Vyjádřila naději, že jednání Kongresu povede k reálnějšímu pohledu na světovou energetiku, že vnese nové pohledy na některé „mýty“ a nasměruje světovou energetiku k udržitelnější trajektorii. Podle generálního sekretáře WEC by se Kongres mohl stát bodem obratu v energetické politice.

Které mýty považuje WEC za podstatné?

1. Vývoj světové spotřeby energie se zploští! Omyl, WEC očekává, že světová spotřeba se do roku 2050 zdvojnásobí a to především s ohledem na rozvoj v ne-členských zemích OECD
2. Světové energetice hrozí bezprostřední nedostatek fosilních zdrojů! Nové energetické technologie, zvýšení výnosnosti stávajících ložisek, nové nekonvenční zdroje jako je břidlicový plyn, nové objevy, které pokračují, slibují nejméně čtyřnásobek dosavadních odhadů.
3. Růst spotřeby bude plně krytí čistými energetickými zdroji! Skutečný vývoj není zdaleka tak optimistický.   Z dnešního podílu cca 15 % čistých prvotních energií lze do roku 2050 počítat maximálně s 20, možná 30 %. V absolutních hodnotách se očekává spotřeba 10,000 MTOE v optimistické variantě (řízené „voličem“) rozvoje, ale až 16,000 MTOE v další mezní variantě (řízené „spotřebitelem“). Namísto poklesu spotřeby o cca 5 % se tak můžeme dočkat jejího růstu dokonce o 55 %!

Mohli bychom pokračovat. Ale v důsledku očekávaných skutečností je někdejší cíl, snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 o 50 % je zcela nereálný, musíme spíše počítat s jejich zdvojnásobením (!), v extrémním případě s jejich vzrůstem na čtyřnásobek!

Tolik WEC. Ale dejme slovo i některým účastníkům Kongresu.

President Saudi Aramco & CEO Khalid A. Al-Falih zdůrazňuje staronový názor předních energetiků: svět bude potřebovat všechny použitelné energetické zdroje, ale základem energetického zásobování  zůstanou nadále fosilní zdroje včetně nekonvenčních, ropa a plyn.

Japonsko, postižené vážnou nehodou ve Fukushimě, nevidí pro tuto zemi jinou možnost, než zůstat nadále u jaderné energie jako významného zdroje, jeho nedostatečné obnovitelné zdroje nemohou výpadek této energie nahradit.

Přestavba vnitřní struktury energetiky jednotlivých zemí bude udržitelná pouze, bude-li mít širokou podporu veřejnosti; náklady proměny musí být jasně viditelné. Ideální mix energetické základny je pro každou zemi rozdílný, úloha obnovitelných zdrojů v něm musí být přehodnocena ve vztahu k působení trhů.

Budoucnost obnovitelných zdrojů se stala už v první den předmětem obsáhlé diskuse. Jejich masivní rozvoj v uplynulé dekádě umožnily významné dotace, ekonomická nestabilita však vedla k odchodu investorů z tohoto pole.  Podle společnosti Bright Source Energy cestou k dalšímu rozvoji je propojení solárních zdrojů s akumulací způsobem vyhovujícím potřebám sítí; tento postupu se nyní zkouší v oblasti Las Vegas. Většina účastníků panelu, jak se zdá, byla ve vztahu k OZ optimistická, zkušenosti jednotlivých zemí však mohou být velmi rozdílné.

Uhlí, jako hlavní zdroj tepelné energie není ještě v dohledné době na odchodu z energetických bilancí – shodli se účastníci panelu k tomuto tématu a to přes objevy významných ložisek břidlicového plynu v Severní Americe. Hlavním hnacím momentem dalšího užití je jeho láce a to zejména v rozvojových zemích.

Diskuse na Kongresu se dotkla i elektrické mobility, ale zatím pouze z jediného specifického hlediska: nelze očekávat, že energie akumulovaná v akumulátorech vozidel by mohla ve vážním měřítku sloužit k zálohování v elektrizačních soustavách.

Budoucnost světa bude tak dobrá a kvalitní, jako kvalitní bude světová energetika. Proto v rozhodování o budoucnosti energetiky by měla sehrát významnou úlohu veřejnost. Vztahy energetika/společnost by měly být předmětem zkoumání sociálních věd, tato obast by si zasloužila významnější finanční podporu.

Zahájení Kongresu

Dnes, 13.října 2013 zahajuje v Daegu, Jižní Korey své zasedání pětidenní Světový energetický kongres 2013 za účasti na 6000 předních představitelů světové energetiky a ekonomiky. Aktéři s mimořádným zájmem očekávají vystoupení 272 předních odborníků ze 72 zemí celého světa; jednání podporuje 44 sponzorů a 46 mediálních partnerů. Zastoupená je mj. OSN, Světová banka, Rozvojová banka Asie a Mezinárodní energetická agentura. Výsledky a průběh jednání bude průběžně tlumočit celému světu 450 publicistů.

Kongres bude doprovázet výstava nejnovějších trendů energetických technologií a aktivit předních energetických společností celého světa, svoji exposici na 22 000 m² připravila stovka významných zástupců energetiky; očekává se, že výstavu v průběhu Kongresu navštíví 25 000 návštěvníků.

Hwan-eik Cho, prezident organizačního výboru Kongresu předpokládá, že na intenzivní výměnu názorů a informací navážou podobně intenzivní aktivity energetických společností. Podle názoru Generálního sekretáře Světové energetické rady (WEC) Christopha Freie energie ještě nikdy nehrála důležitější roli v rozvoji světové ekonomiky jako dnes, faktory, které formují energetickou budoucnost světa, nebyly nikdy komplexnější, jako v našich dnech.

Českou republiku na zasedání zastupuje nám. Ministra MPO, Pavel Šolc.