Mé sloupky

Úvod k této stránce už jste si mohli přečíst, budu ji postupně doplňova o novější, aktuálnější témata

(5) O inteligenci sítí

Odborný svět energetiky a v návaznosti na něj do jisté míry i mírně poučená veřejnost vkládá poslední dobou značné naděje do inteligentních sítí (správnější by bylo mluvit o „elektrizačních soustavách“, tento pojem lépe vyjadřuje, co všechno do těchto technickoekonomických jednotek patří, co všechno v nich spolupůsobí). Autor se v této oblasti pohybuje více než půl století a klade si otázku, zda tolik zdůrazňovaná inteligence budoucích sítí je skutečně tak zásadní a převratnou novinkou. A tak mu dovolte, malinko se poohlédnout zpět; dospívá totiž k názoru, že úsilí o vybavení elektrizačních soustav určitou mírou inteligence je vlastně tak staré, jako ony sítě, nebo spíše soustavy.

Jedna z definic inteligentních sítí (podle materiálů Evropské komise - EK) říká, že jde o systémy, „které umožní nákladově efektivně chování všech uživatelů na ně napojených – výrobců, dodavatelů, spotřebitelů – k zajištění ekonomicky efektivní, udržitelné energetické soustavy s malými ztrátami a vysokou úrovní jakosti…“. Možná vás překvapí, že energetická věda a ve vazbě na ni praxe provozování elektrizačních soustav, jejichž dimenze, územní i elektrické, už v hloubce minulého století stále rostly, usilovaly o velmi podobné, ne-li totožné mety. Metody optimalizace provozu elektrizačních soustav, principy hospodárného rozdělování zatížení soustavy na spolupracující elektrárny s respektováním ztrát v sítích, které se vynořily už (za přesnost neručím) ve třicátých letech ms, dovolím si tvrdit, nebyly ničím jiným, než zapojením kusu lidské inteligence do provozování těchto soustav, jejichž režimy mohly teoreticky proběhnout v nesmírně mnoha podobách.

Dovolte v této souvislosti citovat alespoň dvě jména: Isak Mojsejevič Markovič (SSSR) a Leon K. Kirchmayer (USA). Profesor Markovič (jeho knihy by se ještě možná našly v technických knihovnách) podrobně propracoval podmínky nejhospodárnější spolupráce elektráren v elektrizačních soustavách; sovětská věda už v této době se vyznačovala vysokou teoretickou úrovní, škoda, že úroveň praxe v SSSR asi neodpovídala jeho výsledkům a návrhům. Přístup L.K. Kirchmayera ke stejné problematice byla zcela rozdílný, znamenal méně teorie, zato svrchovanou míru metod a postupů, přijatelných pro denní praxi, které bezpochyby pronikly do řízení provozu řady elektrizačních soustav už v polovině ms.

Mimochodem, internet mi nedovolil dohledání prací Prof. Markoviče. O L.K. Kirchmayerovi se dovíme, že jeho práce z této oblasti, např. kniha Economic Operation of Power Systems, byly vydány už v padesátých letech m.s. a na počest tohoto znamenitého odborníka společnost IEEE (Leon K. Kirchmayer Memorial Fund) od roku 1990 uděluje svoji pamětní medaili. Nemohu to s určitostí tvrdit, ale myslím, že byl mezi prvními, kdo k výpočtům elektrických sítí a k optimalizaci jejich provozu použil tzv. koeficienty rozdělení, základ metody výpočtu toků výkonů a souvisejících ztrát na principu superpozice.

Co všechno EK od inteligentních sítí očekává? Pokusme se charakterizovat alespoň něco málo z představ a požadavků a porovnejme s „tradičním“ vývojem, probíhajícím po mnohá desetiletí.

Umožnění integrace nových uživatelů? Takový proces ovšem už probíhá po celou dobu co jsou sítě sítěmi, soustavy soustavami. Rozrůstající se elektrizační soustavy plynule absorbovaly nové a novější prvky se zcela novými charakteristikami, elektrárny tepelné, malé i velké vodní elektrárny, průtočné i akumulační, inteligentně začlenily díla s přečerpáváním, sítě s neustále vyššími napětími, stejnosměrné články.

Zlepšení denního provozu sítí? Úsilí energetické vědy plynule zásobovalo praxi hlubšími a propracovanějšími metodami optimalizace provozu, do metod rozdělování zatížení bylo včleněno respektování ztrát v sítích, přenosových omezení, racionalizace harmonogramů údržby velkých bloků, optimalizace provozní sestavy jednotek, zohlednění nákladů na start a odstavování – obrovské dávky inteligence plynule postupovaly do procesu řízení.

Zlepšení spolehlivosti sítí, bezpečnosti dodávky? Matematické vyjádření spolehlivosti krytí zatížení v procesu vývoje je disciplínou, které je po mnoha desetiletí prohlubováno a zpřístupňování pro praxi a žádná ze soustav by si nemohla už po desetiletí toto hledisko provozu pominout, podobně jako požadavek na vysokou bezpečnost přenosu elektřiny.

Lepší plánování budoucích investic sítí? Do matematických modelů, využívaných prakticky ve všech soudobých soustavách k přípravě rozvoje už po mnohá desetiletí, je vtělena ohromná míra inteligence, zahrnující všechna dosud jmenovaná (i další) hlediska, jejich účelová funkce je zaměřena na jejich ekonomickou efektivnost, vyváženou míru ztrát, vysokou spolehlivost…

Ano, jsou tu novější položky, které si zasluhují vysokou pozornost, zlepšení integrace OZ do soustav, zlepšení funkce trhu a účasti všech jejich aktérů, hluboké zapojení spotřebitelů do energetického managementu, elektromobility apod.

Zdůrazněme však, že to všechno má pro řadového spotřebitele význam tehdy (a je to výrok EK) jestliže zvýšení účinnosti spotřeby a přínosy konkurenčního trhu budou alespoň zčásti přeneseny na spotřebitele formou optimalizace tarifů a cen.

(4) Inteligentní sítě a úspory energie

Podle řady názorů, na internetu jich můžeme nalézt tisíce, úspora energie a nákladů na ně jsou jedním z cílů zavádění, výstavby, rozšiřování inteligentních sítí (IS). Mají se týkat všech úseků elektrizace, samozřejmě včetně našich domácností, malých, větších i velkých spotřebitelů. Pokusme se posoudit, do jaké míry jsou tato očekávání oprávněná.

Taková jsou i očekávání EU, inteligentní sítě, jejichž součástí budou inteligentní domácnosti resp. spotřebitelé, by mohly podle materiálů EK v roce 2020 snížit roční spotřebu prvotní energie v odvětví energetiky EU téměř o 9 %, což se rovná 148 TWh elektřiny nebo úsporám ve výši téměř 7,5 miliard EUR/rok (průměrné ceny 2010). A průměrná domácnost by měla ušetřit 9 % spotřeby elektřiny, k tomu 14 % spotřeby plynu a získat tak úspory cca 200 EUR/rok.

V přílivu nabídek někdy až zázračných energetických úspor nezůstávají pozadu ani výrobci doplňků inteligentních sítí. Příkladem je např. nový elektroměr Google, tzv. PowerMeter. Nabídka říká: „PowerMeter bude pracovat na bázi smart-grids. Moderní elektrospotřebiče budou obsahovat speciální čipy a přípojku k internetu, díky tomu bude možné sledovat na internetu aktuální spotřebu domácnosti v reálném čase. Data budou přenášena na osobní webovou stránku uživatele. Díky informovanosti o spotřebě elektřiny lze snížit její nákup až o 15 %.“

Obávám se, že tak jednoduché to není.

Dodejme, že o spotřebě elektřiny má spotřebitele dokonale informovat i „chytrý elektroměr AMM (Automated meter management)“, montovaný do domácností v rámci pilotního projektu Smart Region ČEZ. Ale znalost, sledování a hodnocení spotřeby je pouze jednou z pomůcek šetrného spotřebitele, je to zajímavá, užitečná informace, není však sama o sobě dostačující. M.Matoušková, ředitelka projektové kanceláře ČEZ to osvědčuje: „Bohužel se zatím nepotvrdilo, že by chytrý elektroměr motivoval spotřebitele, aby změnil své chování…Podobné zkušenosti mají i další evropské energetiky“ (News-ČEZ, duben 2012).

Zatím nejvážnější výhrady k chytrým elektroměrům zazněly na účet společnosti PG&E, která svá inteligentní měřidla nainstalovala v mozkovém středisku Kalifornie, známé Silicon Valley, v oblasti Palo Alto. Podle publikovaných soudů jsou náklady na tyto přístroje větší, než jejich přínos, jejich význam se ukazuje jako přeceněný. Hodnocení provozu prokázalo úspory pouze na úrovni cca 1,5 % v domácnostech a pouhého 0,5 % v průmyslových aplikacích! Na 50 okolních velkých měst a oblastí ustoupilo od montáže inteligentních elektroměrů do roku 2015.

Aby domácnost ušetřila něco energie, vyžaduje to především nejen inteligentního, ale především cílevědomého a aktivního spotřebitele. Na sledování skutečné spotřeby, jejího charakteru, vývoje musí navazovat akce, energeticky účelné návyky, chování, konání. Dokonce k tomu není nezbytná ani „umělá inteligence“, jíž mají být inteligentní sítě vybaveny, vystačí ta obyčejná, přirozená, lidská.

Nejvyšší přínos lze samozřejmě očekávat od opatření investičního charakteru, zateplení domu, výměny oken, instalace tepelného čerpadla, ale nic z toho není podmíněno rozvojem a funkcí IS.

Inteligentní elektroměr, PowerMeter či AMM nám může poskytnout užitečné informace, ale je ještě dosti daleko doba, kdy za nás umělá inteligence převezme promyšlené akce, kdy „inteligentní vybavení“ našich elektroinstalací a „inteligence našich spotřebičů“ dovolí plně automatizovat nejúčelnější, nejhospodárnější průběh energetické spotřeby. Nicméně, aplikace k nim směřující se pozvolna rodí. Jedním z nich má být „Energetický displej“. Má tvar elektronického foto-rámečku, má bezdrátové spojení s elektroměrem a plynoměrem, může být umístěn kdekoliv a trvale nás informuje o aktuální spotřebě domácnosti. O něco více služeb má poskytovat elektronický průvodce spotřebou, tzv. E-wizard, který má navíc spotřebiteli poskytovat rady, kdy a jak ušetřit. V pokročilejší verzi má být vybavena možností ovládání domácích spotřebičů (včetně topného systému) na dálku pomocí mobilu.

Chceme–li však skutečně ušetřit něco energie, určitě nemusíme čekat na služby inteligentních sítí a jejich vyspělou umělou inteligenci. Energeticky účelné chování není až tak náročné ani na informace, ani na něco dovedností!

-LI-

(3) Úspory energie – ústřední prvek energetické politiky

Kdyby se vám zdálo, že nadpis dnešního sloupku je zcela soudobý, vězte, že tato sentence byla sformulována téměř před 25 lety, v říjnu 1988. Autorem byl Dr. Adolf Ogi, tehdejší spolkový rada, předseda Švýcarského departementu pro energetiku a dopravu (pozdější prezident Švýcarské konfederace). Stalo se tak při zahájení široce pojaté ústřední kampaně za energetické úspory, nazvané BRAVO, která byla novou reakcí země na opětovné ropné krize, v jejichž důsledku docházelo k novému enormnímu růstu cen. Kampaň byla podpořena v letech 1988 -90 obnosem 1 mil franků a byla zaměřena na všechny spotřebitele i výrobce energie; k ústřednímu úsilí se připojovaly jednotlivé kantony. Ocenění BRAVO se v rámci kampaně udělovalo těm, kteří prokazatelně uspořili sebemenší objem tohoto drahocenného média. Návod, jak s minimální spotřebou energie uvařit vejce naměkko, snad oblíbenou složku snídaně švýcarského občana, který v televizi předvedl přední představitel energetického hospodářství, asi vzbudí úsměv, ale beze sporu měl svoji nezanedbatelnou motivační hodnotu.

Švýcarsko nebylo v tomto úsilí v Evropě osamoceno. Analogické snahy, jako Spolkový úřad energetického hospodářství Švýcarska poněkud překvapivě vyvíjel i Rakouský rozhlas, stanice Ö3. Své posluchače zahrnoval podobně jako BRAVO všestrannými, dobře srozumitelnými návody, jak šetřit spotřebou na vytápění, přípravu teplé užitkové vody, při vaření a pečení, na provozu domácích spotřebičů.

Dodejme, že jsme se těmito kampaněmi za úspory energie, motivaci spotřebitelů k energetickým úsporám v našem bližším i vzdálenějším okolí se rovněž inspirovali už koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let (psali jsme o tom v Energetice 1993/11 a 1994/1). Na rozdíl od zmíněných organizací šlo o pouhou osobní iniciativu, spojence jsme našli v Čs. rozhlase, stanici Brno, časopisech Zdraví pro život, občanském sdružení VITA (Ostrava), Jaderné elektrárně Dukovany. Zajímavé bylo, že potřebnou minimální finanční podporu jsme pro vydání instrukčních materiálů pro spotřebitele těžko hledali.

Po téměř dvaceti letech jsme si nově položili otázku, zda úsilí, které výše jmenované organizace této problematice věnovaly, neskončilo, nezaniklo. Internet hledání odpovědi na takovou otázku velmi usnadňuje. A byli jsme velmi příjemně překvapeni.

Rakouský rozhlas, jak se zdá, trvale pokračuje ve výchově svého posluchače k ochraně životního prostředí šetřením s energií. Obratem jsme nalezli několik jeho doporučení k energeticky úspornému vytápění (https://help.orf.at/stories/1689401/ ) , i stručný přehled návodů k dalším oblastem jako vaření a úklid (energetické charakteristiky vysavačů), v tomto případě i jako propagaci kurzů šetření energií v domácnosti Wiener Polycollege pod názvem "Physik - Sparkünstler im Haushalt". Podobná doporučení pronikají i do televizních programů např. TV stanice ÖRF v Korutanech (ORF Kärnten – Fernsehen); týkají se např. velkých energetických spotřebičů jako pračka, sušička, myčka apod. a jsou shrnuty i na netu. Dnem 2.2. tr. odstartovaly pravidelné televizní a rozhlasové pořady ORF s důrazem na myšlenku „Unser Klima, es liegt in unserer Hand“- Naše klima leží v našich rukou. Na tuto oblast navázal pořad o proměnách současné energetiky, o nových energetických modelech a budoucnosti získávání energie. Relace sledovalo překvapivě více než 3,5 mil. diváků!

Mimořádně zajímavé jsou aktivity zmíněného Spolkového úřadu pro energii (Bundesamt für Energie). Dva krát ročně mj. vydává a rozesílá zdarma 1,2 mil výtisků obsáhlé publikace „Extrablatt für Hausbesitzerinnen und Hausbesitzer“ , všestranný výběr otázek a doporučení energetického zásobování domácnosti; poslední číslo vyšlo v březnu tr. Publikaci obdrží zdarma soukromí majitelé domů, resp. domácností a je k disposici i na internetu.

Na 32 stranách naleznete zajímavá doporučení snad ke všem energetickým spotřebičům domu a domácnosti, počínaje vytápěním (včetně tepelných čerpadel a využití nekonvenčních zdrojů), klimatizace či větrání, horké vody (včetně energetického štítkování příslušenství vodoinstalací), solárních panelů, zahradní techniky (sečení, zavlažování) a samozřejmě i zdokonalování energetických charakteristik obydlí i novostaveb, možností jejich finanční podpory. Další poučení nalezne spotřebitel na stránkách https://www.energieschweiz.ch/de-ch/home.aspx , podporovaných právě zmíněným úřadem. Mnohé se možná opakuje, ale zde stále platí „Repetitio mater studiorum“, což se u nás obvykle interpretuje jako „Opakování matka moudrosti“.

(2) Z historie šetření energií

První podněty k všeobecnému šetření energií zaznamenal vyspělý svět už roku 1973 v souvislosti s tzv. první ropnou krizí. Arabské státy neuspěly v pokusu o vojenský zásah (říjen 1973) proti Izraeli a tak sáhly k nově vykonstruované účinné zbrani: ropě. Organizace zemí, vyvážejících ropu (OAPEC) uvalila ropné embargo na USA a jejich evropské spojence, kteří podporovali Izrael ve zmíněné, tzv. Jomkipurské válce. Cílem embarga bylo donutit Západ k přerušení dodávek zbraní pro Izrael a jeho popory. Navazující pomoc USA Izraeli odstartovala výraznou kolektivní odpověď arabských států, k embargu se připojila Lybie, Saudská Arábie i další.

Dopady těchto opatření na světové hospodářství byly okamžité a mimořádně citelné, ceny ropy se do konce r. 1974 zčtyřnásobily, z původních cca 3 USD až na 12 USD za barel, během dvou let se americká ekonomika propadla z růstu (7,2 %) do recese (2,1%). Už koncem února se opatření tvrdě projevila, na významném podílu čerpacích stanic nebylo žádné palivo. Krize významně zasáhla i v Evropě, např. výraznou recesí ve Velké Britanii i jinde. Západoněmecká vláda reagovala na situaci okamžitými úspornými opatřeními. V listopadu 1973 vydala všeobecný zákaz nedělní jízdy osobních vozů po dobu čtyř týdnů a přechodně snížila povolenou dálniční rychlost na 100 km/h. Také v Lucembursku, Dánsku, Nizozemí a Švýcarsku došlo k úřednímu omezení osobní automobilové dopravy.

Až do této kritické doby se všeobecně předpokládalo, že zásoby prvotních energetických zdrojů v průmyslových zemích jsou téměř nevyčerpatelné. Nyní se ukázalo, že např. v západním Německu vystačí rezervy při šetrné spotřebě jen na tři měsíce. Nečekané ropné embargo šokovalo. Vlády se obávaly nebezpečné společenské krize, ekonomové očekávali konec hospodářského růstu a blahobytu a tisk vyvolával svými titulky v obyvatelstvu strach. Vlády vyspělých zemí reagovaly na situaci okamžitými úspornými opatřeními. Na pořad dne se dostalo heslo všeobecného šetření energií.

Autor si tuto novou situaci energetiky živě připomíná, v odborném tisku se poprvé vyrojily analýzy struktury energetické spotřeby domácností a navazující doporučení k šetření energií. V čerstvé paměti zůstává jeden ze zajímavých tehdejších elaborátů s názvem „What to tell your neighbors?“ Byl to vyčerpávající, promyšlený, zásadní soubor doporučení k energetickým úsporám v oblasti vytápění, přípravy teplé užitkové vody, vaření, osvětlování, provozu drobných i větších spotřebičů domácnosti a samozřejmě i osobní dopravy.

I když se v roce 1975 politická i hospodářská situace opětovně uklidnila, ropná krize názorně ukázala, jak je vyspělý svět nebezpečně závislý na ropných dovozech. Pozitivním důsledkem krize byla, alespoň pro vyspělé ekonomiky, všeobecná snaha vymanit se alespoň částečně z této neblahé závislosti. Mnoho průmyslově vyspělých států nastoupilo cestu hledání alternativních energetických zdrojů, jako je atomová, vodní a později i sluneční a větrná energie. Například v prosinci 1973 schválila západoněmecká vláda velkolepý jaderný program a uvolnila 6 miliard marek na výstavbu a projekty 40 atomových elektráren. Přes určitou postupnou diverzifikaci zdrojů však zůstala ropa stále jedním z nejdůležitějších energetických zdrojů.

Ropná krize tak probudila vyspělý průmyslový svět z jeho poválečného snu o trvalém hospodářském růstu a blahobytu. Čas hospodářských zázraků nevratně pominul a nastolila se realita všedního dne.

Svět si začal pomalu uvědomovat, že Země není nekonečná a její surovinové zásoby nejsou nevyčerpatelné. Z prvních snah nalézt vědecky zdůvodněná řešení energetické budoucnosti světa zmiňme alespoň výsledky pozoruhodného energetického projektu Mezinárodního ústavu pro aplikovanou systémovou analýzu, zpracovaného v období 1973-1981. Jeho závěry, shrnuté pod názvem „Energy in a finite World“ dodnes neztratily na hodnotě a snad poprvé narýsovaly cesty k udržitelné energetické budoucnosti.

(1) Šetření energií - nic nového pod sluncem

Jedním z nejvýznamnějších složek energetické politiky EU je zvyšování účinnosti energetické spotřeby, úsilí o maximální využití každé kapky spotřebované energie, které by mělo vést k významnému snížení spotřeby prvotní energie EU ve střednědobé i dlouhodobé perspektivě.

Toto úsilí má svůj význam pro každého z nás. Snad nepřeháním, když budu tvrdit, že nejeden z nás je postaven před novou, stále rostoucí "finančně - energetickou krizi". Ceny elektřiny, topných plynů, tepla, uhlí i pohonných hmot pro naše automobily dramaticky rostou, šetření všemi formami energie se pro naše kapsy stává životní nutností.

Asi vás překvapí, že úsilí o co nejdokonalejší zužitkování spotřebované energie není nikterak nové. Několik základních rad v tomto směru najdeme už v zajímavé publikaci prof. Vladimíra Lista aj.: Elektrické teplo, jejíž první vydání spatřilo světlo světa už r. 1941! Jeho doporučení se dotkla nejdůležitějších oblastí spotřeby domácnosti a to vytápění, přípravy teplé užitkové vody a vaření elektřinou. Podívejme se ve stručnosti, co nám prof. List a jeho spoluautoři radili před 70 lety. A to přesto, že v té době typická domácnost, byla-li vůbec připojena na elektrickou síť, používala elektřinu pouze ke svícení, primitivní elektrický vařič byl ještě vzácností a elektřinou vytápěný zdroj teplé užitkové vody, boiler, raritou. Ve zmíněné knize nehledejme heslo „šetření elektřinou“, elektrizační podniky té doby spíše bojovaly o každého zákazníka a rozvoj spotřeby, ale autoři už jasně usilovali, aby spotřebovaná energie byla důsledně, do poslední kapky využita.

V průběhu čtyřicátých let m.s. si do domácností nesměle razí cestu elektrický vařič, zpočátku primitivní, otevřený, s volně uloženou topnou spirálou v šamotovém loži. Listova publikace ji považuje nejen za málo vhodnou, ale nebezpečnou z pohledu ochrany proti dotyku. Za podstatně výhodnější pokládá plotýnku zavřenou, litou nebo tlačenou, s povrchem opracovaným do roviny. Dodává: nádobí k nim musí mít rovné, kovově čisté dno, dostatečně tlusté. Hospodárnost elektrického vaření závisí velmi na tom, jak přiléhá dno použitého nádobí k plotýnce, proto se osvědčují hrnce s tlustým nelesklým dnem přesně opracovaným. Dále závisí na naplnění hrnce a na pokrytí plotýnky hrncem, který má mít průměr o něco větší, než plotýnka.

Za jisté překvapení můžeme považovat, že publikace popisuje i konstrukci elektrické rychlovarné konvice s příkonem 1,2-2 kW i dva typy elektrických kávovarů, které se staly vybavením našich domácností nepříliš dávno.

Kniha samozřejmě neopomíná ani taktovou důležitou oblast, jako je příprava teplé užitkové vody. Tato představuje v nárocích na energii domácností druhou nejvýznamnější položku. Autoři odhadují, že se v kuchyni v elektrizované domácnosti se 2-4 osobami spotřebuje denně až 20-30 l vody horké 85 ^oC, při 5-7 osobách 35 – 50 l. Na jednu vanovou koupel je třeba mimo to 50-70 l na dospělou osobu, 12-20 l na dítě; sprcha je podstatně hospodárnější, vystačí s 7-10 l. Ta čísla jsou pro dnešek překvapivě vysoká, nezapomeňme však na tehdejší ohromné vany…

Základním zdrojem horké vody v pojetí autorů je podobně jako dnes akumulační zásobník, tlakový, nebo přepadový. Upozorňují na zbytečné ztráty neizolovanými přívodními trubkami i vlivem nedokonalé izolace; i u dobře izolovaného zásobníku 100 l mohou činit hodinové ztráty až 0,1 kWh. Zajímavým řešením s nízkými ztrátami je zásobník se dvěma topnými články a termostaty. Spodní (750 W) ohřívá celý objem zásobníku a zapíná se jen pokud se předvídá rodinné koupání. Druhý (2,5 kW), v horní části tlakové nádoby, udržuje zásobu asi 20 l horké vody; vysoký výkon tohoto topného článku dovoluje pohotovou zásobou velmi rychle doplnit. Škoda, že tento typ zásobníku dnes už na trhu nenajdete.

Vytápění nejvíce zatěžuje energetickou spotřebu domácnosti. Co o této oblasti říká V.List: Podle řady měření příjemný pocit tepla nezávisí jen na teplotě vzduchu, ale i na jeho vlhkosti, na ochlazování těla vypařováním z jeho povrchu a na sálání mezi tělem, stěnami, stropem a topidlem. Zásadou moderního topení je: chladný vzduch a teplé stěny. Proto je příjemné vytápění velkými ale málo teplými plochami (kolem 40^o C) jako stěnami, stropem, podlahou. Při něm se většina tepla metá přímo na tělo bez velkého ohřátí vzduchu. Topidla s horkou vodou však ohřívají stěny a strop nepřímo oteplením vzduchu, při tom vzduch místností obíhá, u podlahy je studený a u oken ztrácí 20-25 % tepla. Autoři už v polovině m.s. preferují podlahové nebo stropní vytápění!